Většina našich textů je psána pokud možno srozumitelně všem vrstvám obyvatelstva. Odborníci možná ohrnou nos, ale i laici jsou lidé a ne každý je povinen znát vše. Asi není nutno vysvětlovat co je kolej, či výhybka. Ale pojmy, které člověk věci znalý ani nezaregistruje, mohou neznalého dost otrávit. Zde se to pokusíme napravit a ty odbornější pojmy, kterým jsme se v textu nemohli vyvarovat, zde laicko-srozumitelně vysvětlíme... Pokud nám některý unikl, rozhodně se na to neváhejte zeptat!

Železniční zastávka (žz.) - narozdíl od železniční stanice se jedná o "nádraží" s pouze jedinou kolejí bez jakýchkoliv výhybek, a s jediným nástupištěm. Je určena pouze pro přepravu osob. Jedná se často jen o malou boudičku bez jakéhokoliv dalšího vybavení, pokladen, čekáren apod.

Železniční stanice (žst.) - označení pro "nádraží" s více kolejemi (a tím pádem i výhybkami), nádražní budovou a více nástupišti. Velikost je různá, od malé vesnické staničky se třemi kolejemi a štěrkem sypanými perónky až ke gigantům s monumentálními halami a řádově desítkami nástupišť... Existuje několik druhů stanic. Hlavová - stanice jen s jedním shlavím, přičemž všechny koleje jsou ukončeny zarážkou (neboli "šturcem") ve stejné úrovni před staniční budovou. Ta mnohdy není umístěna vedle kolejí, ale v místě jejich pokračování. Příkladem je třeba spousta stanic v Německu, u nás je pražské Masarykovo nádraží.

Zhlaví - oblast výhybek na konci železniční stanice. Většina stanic má shlaví dvě, pojmenovaná podle některé významnější stanice v daném směru. Například Tábor má tedy pražské a budějovické shlaví.

Ostrovní nástupiště - nástupiště s přístupem pro cestující pouze z podchodu či nadchodu. Nejbezpečnější (ale také nejdražší) forma přístupu k vlakům. Pokud najsou "schována" pod nádražní halou, jsou většinou z větší části kryta střechou ve tvaru "V", zvanou "vlaštovky".

Úvrať - změna směru jízdy vlaku ve stanici. Vlak vjíždí i odjíždí z mezilehlé stanice stejným směrem. Aplikováno například v tzv. hlavových stanicích.

Oddílový (kupátkový) vůz - vagón jehož vnitřní prostor je rozdělen do osmi až dvanácti kupé po šesti až osmi místech.

Velkoprostorový vůz - vagón s jedinou, nebo úplně bez vnitřních přepážek, s uličkou uprostřed, se sedačkami uspořádanými do "čtyřek", tedy vždy dvě sedadla po směru a dvě proti směru jízdy. Další možností je systém "letadlo", tedy že polovina vozu má všechny sedačky v jednom směru a druhá polovina v opačném.

Řídící vůz - vagón, řazený na opačném konci vlaku, než je lokomotiva, vybavený kabinou pro strojvůdce. Umožňuje změnit směr jízdy vlaku bez nutnosti objíždět s lokomotivou z jednoho konce na druhý. Výhodné u vlaků končících v hlavových stanicích, nebo u vlaků s častým střídáním směru během jízdy - úvratěmi.

Jednotka - ucelená vlaková souprava s vlastním pohonem (ať už elektrickým nebo dieselovým) a tedy bez nutnosti používat lokomotivu. Použití především v předměstské dopravě.

Předměstská doprava - svoz a rozvoz velkého množství lidí v blízkém okolí velkých měst. Vzhledem k nutnosti rychle a bez velkého zdržení přepravit velké množství cestujících, používají se většinou elektrické jednotky s menším komfortem, ale zato s rychlými rozjezdy i bržděním a velkými automatickými dveřmi pro urychlení výstupu a nástupu cestujících.

Propustnost (kapacita) trati - počet vlaků, které je možno vést po určitém úseku trati za časovou jednotku (tedy např. 20 vlaků/hodinu).